pondělí 23. července 2007

Když radosti není dosti,

radujme se z maličkostí:

Že dobíháme na už už se rozjíždějící autobus a ten nám zastaví.
Že kolem projede Pendolino, City elephant, Porsche tramvaj, Porsche auto, Aston Martin či jiný zázrak techniky.
Že stojíme v tramvaji a přímo pod námi sedí slečna/paní s výstřihem že se nám chce slintat.
Že při pohledu z okna je vidět krásné seskupení stromů, budov, hvězd a měsíce.
Že na internetu najdeme článek o nějaké úplné blbosti.
Že zvládneme 115 kliků bez upadnutí rukou, no a ta studená sprcha potom.
Že se nám povede uvařit vynikající večeři.
Že řidič autobusu vypadá jako kouzelný dědeček.
Že na nádraží holešovice náhodou nepotkáme žádného houmlesáka.
Že při procházce Starým městem jde pořád ještě narazit na uličky, ve kterých není ani noha.
Že jsou stále ještě místa, kde je pivo za 15 kč.
Že jedeme vlakem, ve kterém nejsou staré škaredé ale nové a pěkné vagony.
Že jedeme tunelem.
Že nás ráno zase probudí sluneční paprsky.
Že žijem...

1 komentář:

irigi řekl(a)...

Jj, tenhle pocit mam vzdycky, kdyz se jdu projit do skutecneho sveta .. :-D