Kudy dál?

Bakalářské studium pomalu končí, navazující magisterské se blíží a s tím i výběr diplomové práce. Ta už je mnohem důležitější než práce bakalářská, pokud se chce člověk vědecké práci dále věnovat (alespoň po doktorát). Přecházet po magisterském studiu k nějakému úplně jinému oboru není snadné a asi ani moc vhodné. Po dlouhém uvažování, se můj výběr zúžil na 2 skupiny (i když netvrdím, že se tam nějaká nemůže znovu objevit :)), tak jsem se rozhodl, že si vypíšu všechny klady a zápory a snad mi to pomůže v rozhodování.

1) skupina kolem profesora Horáčka

• zavedená skupina se spoustou zahraničních kontaktů (Berkeley)
  
• hodně publikují
• a co se samotných témat týče, jedná se vlastně o řešení Schrodingerovy rovnice pro rozptyl elektronu na molekulách, takže žádná "nová fyzika", ale zato používání
• sofistikovaných numerických metod
• možnost blízkého kontaktu a porovnání s experimentem
• nevím, jestli by mě to bavilo

2) profesor Hořejší či někdo jiný z jaderky

• méně publikují (alespoň prof. Hořejší)
• teorie pole má blíže k nějaké "nové fyzice", i když v diplomové práci by šlo nejspíš také jen o aplikaci známých rovnic a postupů
  
• experimenty jsou na hony vzdáleny, i když LHC se co nevidět spustí ;)
• myslím, že by mě to bavilo

Další možnosti o kterých jsem uvažoval uvedu jen ve zkratce.

3) teorie pevných látek

4) relativita a geometrie

5) zahradnictví na zemědělské univerzitě

6) něco úplně jiného

Takže se stále rozmýšlím a uvítám jakýkoli názor či radu.

MHD stokrát jinak II

Už jednou jsem zde psal o netradičních možnostech v pražské hromadné dopravě a teď musím znova. Nejde ani tak o netradiční dopravní prostředek, jako spíše prostředek náležitě nevyužívaný. Mluvím pochopitelně o vlaku. Od nového jízdního řádu (prosinec 2006) existuje zajímavý spoj z nádraží v Libni přes Holešovice, Bubeneč a Suchdol do Roztok u Prahy. A na této trase jezdí skvost mezi motoráky, řada 814 zvaná Esmeralda. Není to nový stroj, je to jen zrekonstruovaný starý červený motorák řady 810. Komfort cestování je nesrovnatelný. Příjemné sedačky namísto koženkových hrůz, čisto, hlas hlásící zastávky, otevírání dveří tlačítkem, prostě příjemná cesta. Přidá-li se k tomu časová úspora (z Holešovic do Bubenče trvá cesta 3 minuty, to dojede tramvaj sotva na Strossák), máme zde další možnost, jak do Dejvic cestovat lépe a rychleji než klasicky.

Otázkou je, proč je železniční doprava uvnitř Prahy tak málo využívána. Je to otázka zvyku? Řídké sítě nádraží? Dlouhých intervalů mezi spoji? Špatně vedenými spoji? Asi od všeho trochu. Tato možnost však existuje, a proto Vám všem radím: Pokud to jde, cestujte vlakem i po Praze.

Závazek

Dnes (vlastně už včera :)) jsem na tento blog umístil počítadlo. A abych nezplakal nad malou návštěvností dám si tento závazek:

Od nynějška budu psát více příspěvků!


Závazek. Mnoha lidem se při tomto slově vybaví doba komunismu, kdy se závazky dávaly na každou koninu a plány se plnily na 160%. Tato asociace asi není zrovna pozitivní.
Přesto na závazcíh a plánech není nic špatného. Závazek je způsob motivace, neb člověk je od přírody tvor líný. Udělat si večer plán na následující den je dobrá ochrana před tím, aby jej člověk celý proseděl u seriálů (nebo na internetu). Ve firmách je stanovení správného plánu a strategie výroby důležitým aspektem úspěchu. Za oněch dob byly plány a závazky často nesmyslné, vynucené z vyšších míst a proto není divu, že při jejich vyslovení vyvstává spíše smích na rtech, než vážný a seriózní přístup.

špatný blogger

Uběhl (téměř) další měsíc a je čas na další příspěvek. Při pohledu na blogy svých kamarádů (hlavně Irigiho) mě přepadá otázka: proč jsem si vlastně ten blog založil? Zažívám spoustu zajímavých věcí a spousta myšlenek se mi také honí hlavou. Jsem prostě jenom líný je sepsat? Nebo nemám potřebu své myšlenky zvěřejňovat? (stejně by je zde skoro nikdo nečetl :) Dávat si závazek typu, od teď napíši každý týden jeden příspěvek, mi připadá hloupé.

V poslední době totiž rozjely blogovou službu i významné české zpravodajské servery (idnes.cz , lidovky.cz , možná i další). A mě napadlo, co kdybych si tam blog zřídil také? Ale brzy jsem od toho upustil, jeden zanedbaný mi stačí. Takovéto blogy mají stále větší a větší sílu neb je čte stále více a více lidí. Důkazem toho budiž i to, že je má mnoho našich politiků (a těm jde přece také o veřejné mínění). Za blogy se dávají ceny a z některých autrů se stávají profesionální novináři. Jde o další projev internetu jako globálního informační média. Každý může vydávat svoje zprávy a je jen na uživatelích, jaké budou číst (jestli idnes, cnn, nebo paroubek.bloguje). V takové záplavě se ovšem vyskytuje i spousta propagand, nesmyslů atd... O zodpovědném přístupu k informacím ale až někdy příště.