Planá naděje

že lidé přece jen nejsou uplně blbí...


Přes noc nám tu v Praze napadla trocha sněhu. Takové ty 3 centimetry na kalamitu. Ráno vyhlédnu z okna, a na magistrále je provoz jako v sobotu odpoledne a ne v úterý ráno.

Lidi přece jen nejsou uplně blbí, a aspoň někdy nechají auta doma a svezou se hromadnou dopravou, říkal jsem si. Jenže to vše bylo trochu jinak. V rádiu hlásili, že na D8 (magistrála pod oknem je jejím přímým pokračováním) je nehoda těsně před Prahou nehoda a tvoří se kolony. Kolem půl deváté byla dálnice znovu zprovozněna a když jsem šel na desátou do školy, auta se opět sunula krokem. Dnes ráno se dopravní zácpa vytvořila trochu jinde než obvykle.

Už jsem si dělal naděje, že lidé jsou chytřejší než jsem si myslel... Nejsou

kolejní život

Do kuchyňky nám přišli dva ukrajinci (pravděpodobně, protože jsem se jich na něco ptal a vůbec mi nerozumněli) a udělali nám tam díru do zdi. K tomu nám navíc celý týden nepoteče voda. Musíme chodit do erární sprchy a na záchod, které jsou na opačném konci patra. Z kohoutku tam teče jen studená voda, ve sprše sice teče i teplá, aby se tam člověk raději na nic nedíval a na nic nesahal.

Vše kvůli tomu, že na stoupačky s vodou se co budova stojí vůbec nesáhlo a musí se opravit.

Těžký je život na koleji...

krásný pohled ??

Venku je opravdu hnusně. Zima, fouká, z nebe padá déšť se sněhem, člověk by nejradši někam zalezl a už nevylezl. Přesto jsem ven musel.

Kráčím si takhle z autobusové zastávky ke koleji, zachumlaný do bundy, s čepicí naraženou do čela, ruce v rukavicích. Vtom padl můj zrak na slečnu jdoucí přede mnou. Kozačky téměř ke kolenům, pak dlouho nic a horní třetina stehen shovaná pod minisukní. Dál se můj pohled nedostal.
Když říkám, že na nohách, na kterých si pánbůh dal velmi záležet, nic neměla, nemusí to být pravda. Možná měla punčochy. Ale jestli nějaké vůbec měla, tak musely být velice tenké. Při tom pohledu se mi rozklepala kolena, a nebylo to vzrušením...

Jsou skutečně (některé) ženy a dívky ochotny rikovat zdraví pro krásu? Co to vypovídá o jejich soudnosti, když krásy jde v zimě docílit i jinými metodami a minisukně si nechat na léto. Nebo jsou teňounké punčochy schopné skutečně zahřát?

Pokračování

Jak se mi povedlo zprovoznit síť? Seděl jsem nad tím celý víkend, v pondělí opět přišel David, a pořád nic. Konfigurování rozhraní, přístupového klíče, nic nepomáhalo. Až jsem nakonec zjistil, že jsem zadával špatné heslo. Stane se :)).

Odvážný krok

Učinil jsem odvážný krok. Podle mnohých kamarádů dobrým směrem. Na svůj PC jsem si nainstaloval (rozuměj: jsme s Davidem nainstalovali) další operační systém, linuxovou distribuci Ubuntu.

První pocity jsou pozitivní. Nic pořádného jsem v něm ale ještě neudělal, takže je brzo se nějak hlouběji vyjadřovat. Ještě se mi (rozumněj: nám) ani nepodařilo připojit ke kolejní síti. V tomto směru jsem však klidný. Připojení k síti není u nás žádná sranda, i zkušeným počítačovým (linuxovým) matadorům to může pár dní trvat ;).

Tak uvidím, jak budu spokojen.

500 aneb malý exkurz do přibližného počtu

Blíží se 500 návštěva na mých stránkách. Od 15.4., kdy jsem napsal první příspěvek, uběhlo asi 180 dní. To dělá asi 2,5 návštěvy denně.

Přibližný počet má svoje kouzlo. Počet platných cifer je dostatečný (víc by ani nemělo smysl) a celé to spočtu velmi rychle. Malý náznak.

Od 15.4. do 17.10 to je asi 6 měsíců. Měsíc má 30 dní + nějakou malou opravu (občas 1 den, v posledním měsíci mi přibyly dokonce 2 :)). Dohromady je to tedy 6*30=180 dní plus něco malého. A 180, to je vlastně 200 plus něco malého (-20). A když 500 dělím 200 dostanu 2,5. To je přesně, plus minus nanejvýš 10 procent (spíš míň). A to mi stačí.

Výpis z trestního rejstříku

Začínám teď pracovat v Ústavu jaderné fyziky v Řeži. Jedna z věcí, kterou chtějí od nových zaměstnanců, je výpis z testního rejstříku. Nařizuje to zákon, sami by si to určitě nevymysleli.

Tak jsem si byl dnes vystát u pankrácké věznice frontu. A musím říct, že jim to tam fungovalo. Když jsem přišel, bylo přede mnou 30 lidí, a za 15 minut jsem byl hotový. A s jakým výsledkem? Že žádný záznam v rejstříku nemám.


O této byrokratické záležitosti mě napadlo několik otázek:

Co by dělali, kdybych tam nějaký záznam měl? To bych měl jako smůlu a nikam by mě nevzali?

A o čem takový záznam vlastně vypovídá? Vždyť slovy Járy Cimrmana, policejní záznamy zachycují zločince, kteří už byli chyceni, tedy druhou, třetí sortu. Skutečná esa oboru tam nejsou, co je to za eso, když se nechá chytit? A co někdo, kdo se zločin teprve chystá spáchat?

A proč musím mít ten výpis zrovna do jaderného ústavu, když Anička do ústavu organické chemie a biochemie ne. Přitom chemikálie, které tam mají, mohou nadělat mnohem víc škody než radioaktivní látky z Řeže.


To mě vede k závěru, že tyto výpisy nemají smysl. Možná se mýlím, ale moje zkušenost to potvrzuje.

Co s holubem?

N zahradě (v Petrovicích) se objevil holub. Ani nepřiletěl, ani nepřišel, prostě tam najednou byl. A neměl se k odletu. Tak jsem na něj zkusil bafnout, vystrašit ho smetákem a on nic. Lehl a hrál mrtvého brouka.

Ale co to, na pravé noze měl žlutý kroužek a na něm čísla: 07 pak 4784 a 060 (přibližně). I když neměl žádný tubus na zprávy, napadlo mě, že by to mohl být poštovní holub. Začal jsem pátrat po informacích a dospěl jsem k následujícím. Je-li to holub poštovní, tak je nejspíš unaven po dlouhém letu a odpočívá. Může se mu dát voda, případně trochu zrní, ale za pár hodin až dní sám odletí.

Tak jsme mu dali trochu vody, nadrobili tvrdého chleba a nechali ho být. Tak se napil, nazobal a nepozorovaně zalezl do domu do kuchyňky. V přesvědčení, že odletěl, jsme šli spát. Ráno jsem ho našel a vyhnal ven, žel po sobě uvnitř zanechal spoustu trusu. Chodil po zahradě celý den, pil vodu z misky a pomalu se z nás stávali kámoši. Večer ulehl ke spánku na trávník (viz obr.).

Celý příbeh však nekončí šťastně. V noci si na našem holubovi pochutnali kuny a ráno jsem našel jen tělo, bez hlavy. Byl jsem smutný.