Venku je opravdu hnusně. Zima, fouká, z nebe padá déšť se sněhem, člověk by nejradši někam zalezl a už nevylezl. Přesto jsem ven musel.
Kráčím si takhle z autobusové zastávky ke koleji, zachumlaný do bundy, s čepicí naraženou do čela, ruce v rukavicích. Vtom padl můj zrak na slečnu jdoucí přede mnou. Kozačky téměř ke kolenům, pak dlouho nic a horní třetina stehen shovaná pod minisukní. Dál se můj pohled nedostal.
Když říkám, že na nohách, na kterých si pánbůh dal velmi záležet, nic neměla, nemusí to být pravda. Možná měla punčochy. Ale jestli nějaké vůbec měla, tak musely být velice tenké. Při tom pohledu se mi rozklepala kolena, a nebylo to vzrušením...
Jsou skutečně (některé) ženy a dívky ochotny rikovat zdraví pro krásu? Co to vypovídá o jejich soudnosti, když krásy jde v zimě docílit i jinými metodami a minisukně si nechat na léto. Nebo jsou teňounké punčochy schopné skutečně zahřát?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat